Farní kostel Stětí sv. Jana Křtitele ve Velké Bystřici:
Velkobystřický farní kostel byl postaven uprostřed města na malé vyvýšenině vypínající se nad říčkou Vrtůvkou. Kolem větší části areálu kostela se doposud nachází ohradní zeď z lomového kamene pokrytá břidlicí, která ohraničovala bývalý hřbitov.
Jedná se o jednolodní v jádru gotický kostel, postupně přestavovaný v 16. až 18. století do dnešní barokní podoby.
První zmínky o existenci kostela pocházejí z roku 1283, kdy je uváděn rovněž i jeho první rektor Jindřich Hluza. Z gotické doby se zachovalo polygonálně uzavřené kněžiště s křížovou klenbou a svorníky, k němu přiléhá sakristie, rovněž v gotickém slohu s žebrovou klenbou. Na venkovní straně jsou doposud patrné zbytky velkých gotických oken s kružbou, jenž byly zazděny v době barokní přestavby a nahrazeny dvěma menšími, oválnými okny.
Kostelní loď byla postupně budována od 16. do 18. století. V letech 1676-1680 byla k lodi přistavěna třípodlažní hranolová věž se šnekovým schodištěm a malá věžička nad kněžištěm. Věž v této době byla podle dochovaných zpráv bez báně a hodin, tzv. hanáckého typu a kopulí byla opatřena až v letech 1768-1769, kdy současně s ní došlo k pořízení hodin s třemi ciferníky. Ve velké věži se dnes nachází celkem 6 zvonů, z nichž nejstarší pochází z roku 1499 a největší z roku 1699, jeden malý zvon z 19. století je pověšen na malé věžičce.
Pod kostelem se nachází krypta, v níž jsou pochováni někdejší majitelé zdejšího panství. Na ně zvláště odkazuje torzo pozdě gotického náhrobku majitelky zdejšího panství Elišky z Hradčan a renesanční náhrobek Karla Herborta z Fulštejna pocházející z roku 1558.
V 18. stol. prošel chrám dalšími významnými změnami. Byl vybudován barokní hlavní oltář z umělého mramoru a dřevěným svatostánkem. Sochy za oltářem znázorňují Boha Stvořitele a Ducha svatého uprostřed andělů. Níže po bocích jsou umístěny sochy patronů kostela sv. Jana Křtitele a sv. Bartoloměje. Uprostřed ve výklenku se nachází socha Božského Srdce Páně z přelomu 19. a 20. stol. Mezi nejvzácnější památky patří malý oltářní obraz znázorňující Stětí sv. Jana Křtitele, který v roce 1753 namaloval významný olomoucký malíř Jan Kryštof Handke. Z roku 1792 pocházejí varhany, jejichž vnitřní stroj byl pro nevyhovující stav nahrazen novým v roce 1908 a v roce 1937 rozšířen firmou Jan Tuček z Kutné Hory, současně došlo k úpravám a rozšíření jejich původní barokní skříně. Varhany mají dva manuály a18 rejstříků. Před kostelem se nachází socha sv. Bartoloměje od sochaře Michaela Scherhaufa z roku 1744 a litinový kříž jetelovitého tvaru s tělem Krista na kamenném podstavci a s reliéfem Panny Marie Bolestné pocházející z roku 1847. Patrně nejstarší památkou nalézající se v prostorách kostela je masivní mramorová románská křtitelnice s pískovcovým podstavcem, nad níž je zavěšeno barokní filigránské sousoší, znázorňující křest Pána Ježíše v řece Jordán.
Dalšími proměnami prošel kostel v polovině19. stol, kdy byla v roce 1857 přistavěna k jižní straně presbytáře oratoř, tzv. Přáslavská kaple s novým kůrem k němuž vede z malé předsíně kryté schodiště. Původní dřevěnou kazatelnu nahradila pseudobarokní z umělého mramoru a byly pořízeny nové boční oltáře pro něž byly namalovány malířem Janem Hawelkou v roce 1856 dva nové obrazy, znázorňující sv. Annu s Pannou Marií a sv. Barboru. Na oltářích byly umístěny sochy sv. Cyrila, sv. Metoděje a na protější straně sv. Petra a sv. Pavla. Současně byl definitivně zrušen starý hřbitov nacházející v okolí kostela, který byl od roku 1805 postupně nahrazován hřbitovem novým, jak jej známe dnes. Z přelomu 19. a 20. století pocházejí sochy sv. Josefa s Ježíškem a sv. Anny s Pannou Marií, zhotovené v sochařské dílně Ferdinand Stuflesser-St.Ulrich v Tyrolsku.
K dalším změnám docházelo po celou dobu minulého století. Z roku 1905 pochází křížová cesta. V roce 1908 byly pořízeny nové hodiny, které byly v 80. letech nahrazeny elektrickým strojem. V předsíni kostela je umístěna socha Piety z bývalého oltáře Božího hrobu v Přáslavské kapli od sochaře Antonína Berky ze Zábřehu, pořízená v roce 1947. V roce 1975 byly odlity dva nové zvony – Václav a Ludmila o váze 600 kg a 300 kg, vybavené již elektrickým pohonem. Téhož roku byl ke kostelu umístěn barokní kříž z bývalého cukrovaru, který byl v roce 1999 nákladem obce nově restaurován a znovu přemístěn na důstojnější a viditelnější místo.
K posledním velkým opravám kostela došlo v roce 1971, kdy byl celý chrámový prostor upraven v rámci nových liturgických předpisů, postavena nová sakristie a zvětšen hlavní kůr. Starý misijní kříž ve výklenku pod schodištěm na tzv. Přáslavský kůr byl nahrazen umělou jeskyní a v ní umístěna socha Panny Marie Lurdské. Rovněž tak ve druhé polovině 80. a na počátku 90. let je pokračováno v opravách. Kostel byl nově omítnut a natřen, vnitřek barevně vymalován, střecha a věže pokryty měděným plechem, v kněžišti položena mramorová podlaha, postaven mramorový ambon a upraven svatostánek.
Patrocinium kostela se slaví 29. srpna
Záznam v hanáckém nářečí praví o svých obyvatelích asi toto:
„Hanák a Hanačka só ledi dobři, poctivi a pracoviti a taky pobožni, šak to denně dokazôjó svým počínáním a jistě se za to dostanó do nebe.
A jaky pré to hanácky nebe je?
Pré je tam hodně velké rebnik plné podmásli na kerym plavó hrôde čerstvého, právě stlôčenyho másla. Na břehô pak andílci pečó bochte jaky kdo chce, stači jenom pomesleť a jôž só s něma tady. Hanákovi stači jenom otevřiť hôbô a jesť a dež má žízeň tož se jenom otoči a z rebnika se napije. A dež jôž má bôchet dosť, tož se zas otoči a z tvaruškové hore, kerá tam je, se mô tvaruške same kotálijó přimo do hôbe. A dež se Hanák eště jednó otoči a lehne si na břôch tož rukama si podepře bradô a pije z potoka, keré tam teče, nô voda tam néni, ale teče tam dobry kvasnicovi olomócky pivo. A k temô všeckymô mô tam hrajó andílci pěknó libeznó hudbô. Nô co povídat, pravi hanácky nebe.“
Tak praví tradice.